Ruské modré kočky
Historie
Asi před 200 lety byly objeveny krátkosrsté modré kočky se štíhlou stavbou těla nedaleko Archangelsku (ruský přístav na pobřeží Bílého moře). Několik těchto koček si s sebou odvezli britští mořeplavci a vystavovali je ve Velké Britanii pod názvem archandělská kočka.
Jednou z prvních majitelek ruských modrých koček byla Angličanka paní C. Carem - Cox. Po roce 1889 již vlastnila více modrých koček většinou neznámého nebo v každém případě neruského původu. Po roce 1893 zakoupila několikrát modré kočky dovezené z Archangelsku, například kočičky Lingpopo a Olga a kocoura Moscow. Olga byla matkou Bayarda, jednoho z nejznámějších zástupců modré ruské kočky z počátku chovu, který se narodil v roce 1898. Jeho otcem byl King Vladimir, jehož jméno sice naznačuje, že by tento kocour mohl také pocházet z Ruska, ale jisté to není. V období kolem roku 1900 totiž nebyla ruská modrá kočka klasifikována jako zvláštní plemeno. Všechny krátkosrsté modré kočky se spolu navzájem běžně křížily a každý měl svůj vlastní názor na to, jak by tyto kočky měly vypadat. Teprve v roce 1912 byla ve Velké Britanii zřízena samostatná kategorie pro zahraniční plemena a ruské krátkosrsté plemeno začalo chovat více méně čisté. V té době však nemělo ještě své dnešní jméno - důvodem byla ruská revoluce, která neměla ve Velké Britanii právě dobrý ohlas. Do roku 1939 tak bylo toto plemeno známo pod jménem "Blue Foreign", jež mělo naznačovat, že se jedná o zahraniční, avšak nikoli východní plemeno koček.
Druhá světová válka situaci ještě zhoršila. Po válce tak málo typově čistých ruských modrých koček, že začal hrozit problém příbuzenské plemenitby a chovatelé byli nuceni "půjčovat" si geny od ostatních plemen. V té době byly proto několikrát přikříženy siamské kočky s modrými odznaky. Tím bylo zajištěno rozšíření genové výbavy, a tedy i větší vitalita, zároveň však bylo do plemene vneseno nežádoucí zbarvení s barevnými odznaky, s nímž se chovatelé kvůli recesivní dědičnosti této vlastnosti potýkají občas dodnes. Přikřížením siamské kočky však ruská modrá kočka současně zeštíhlela a získala elegantnější stavbu těla, než jakou měla původně. V 60.letech se tomuto postupu vzepřela skupina chovatelů, kteří se společně pokusili odchovat "starý" typ ruské kočky, což se jim také skutečně podařilo.
Chov ruské modré kočky však není výlučně britskou záležitostí. Také ve Skandinávii, zejména ve Švédsku, se ruské modré kočky chovaly již dlouhou dobu a chovatelé se zasazovali o udržení tohoto ruského krátkosrstého plemene. První ruské modré kočky registrované u CFA ve Spojených státech amerických pocházejí z roku 1949 a je známo, že do USA bylo toto plemeno dovezeno již několik desítek let předtím. Přesto získalo ve Spojených státech amerických oficiální status šampióna teprve v roce 1964.
V současné době je ruská modrá kočka známým plemenem ve všech zemích, kde se kočky chovají. Okruh jejich příznivců sice není příliš velký, zato je však stálý. Milovníci ruské modré kočky se snaží o udržení plemene, kde je to možné i o jeho vylepšení. V omezené míře se nyní chovají i ruské bílé a černé kočky.